Praxí k trvalému zlepšování
Věnujte něčemu 10 000 hodin praxe a můžete se stát expertem – je to tak? Pravidlo „10 000 hodin”, popularizované v knize Malcolma Gladwella nazvané Outliers (Mimo řadu), vstoupilo do veřejného povědomí. Je to přitažlivá a snadno pochopitelná myšlenka: Pokud do něčeho investujete toto množství praxe, můžete se stát špičkovým odborníkem v jakékoli oblasti, ať už je to hra na klavír, horolezectví nebo tchaj-ťi čchűan.
Kdyby to bylo tak snadné! Pro začátek, různá umění nejsou mezi sebou srovnatelná, a v reálném životě bychom mohli přesněji říct, že cvičení z nás nedělá mistra, ale tvoří trvalé hodnoty. Často citované rčení tchaj-ťi čchűan doporučuje praktikujícím „Cvičte 10 000krát a dovednost se přirozeně objeví”; obvykle je ale doprovázeno ještě připomínkou „Vždy pěstujte dobré zvyky”.
Aby praxe opravdu přinesla svoje ovoce, musí být záměrná a účelná. Jak napsal ve svém článku Trénink pro sparring (tj. volný boj) mistr 18. generace Čchen tchaj-ťi čchűan (Chen taijiquan) – Čchen Čao-kchuej (Chen Zhaokui): „Tvrdý trénink znamená chytrý trénink… a cíl tréninku musí být jasně stanoven“. Brad Stulberg (spoluautor knihy Špičkový výkon: Zvedněte svou úroveň, vyhněte se vyhoření a prosperujte s novou vědou o úspěchu) k problému kvantita versus kvalita píše:
„Ano, velmi výkonní lidé tráví spoustu času praxí… ale je také hodně lidí, kteří tráví spoustu času tréninkem, ale nedosáhli světové, dokonce ani národní úrovně… To, co odlišuje vysoce výkonné sportovce od těch, kteří nedosáhli této vysoké laťky, není nutně čas strávený cvičením, ale to, co dělají, když cvičí…
Při vědomém, soustředěném cvičení se na něj musíte plně naladit, abyste se naučili dovednost, kterou trénujete, a musíte minimalizovat rušení v maximální možné míře (dejte stranou váš telefon). Protože vědomé soustředění vyžaduje tolik energie, dokážete ve skutečnosti takovou úroveň koncentrace při cvičení udržet po 60 až 90 minut během jednoho tréninku“.
Platí, že dosažení mistrovské úrovně je založeno na důsledném, tvrdém tréninku po delší dobu. To znamená, že adepti tchaj-ťi čchűan již dávno pochopili vážnost problémů, které vznikají, když dovolíme, aby se u nás vyvinuli chybné vzorce pohybů nebo odchylky v držení těla. Jak praví přísloví: „Tchaj-ťi čchüan je jednoduché se naučit, ale těžké opravit“. Takže, je lepší trénovat méně, ale správně a uvědoměle, než cvičit více s tím, že si vytvoříme nějaké nepřímé nebo i přímé zlozvyky (špatné návyky). Realita je taková, že i kdybyste cvičili o sto šest, nepomůže vám to, pokud vaše tělo není v souladu s tímto úkolem.
Pravidla tchaj-ťi čchűan jsou v podstatě tím, co cvičící osvobozuje.
Systém pohybů člověka je velice složitý a komplexní a zavedením specifických omezení – v tomto případě pravidel tchaj-ťi čchűan pro každou část těla, atd. – se začnou objevovat optimální funkční vzorce pohybu. Právě díky těmto zásadním a pečlivě stanoveným návykům je cvičení produktivní a pohyb efektivní.
Odbornost se pak vyvíjí nejen na základě věnovaného času, ale i na základě toho, jakým způsobem cvičíte. Zpátky k mistrovi Čchen Čao-kchuej (Chen Zhaokui): „Důraz na pomalé pohyby vede k pomalým úderům, kterým oponent dokáže snadno čelit. Ale důraz na rychlé pohyby samotné ztěžuje vnímání cesty, kterou jde vaše energie, a svádí vás k tomu, abyste šli delší cestou, než je nutné. Rychlost našich pohybů souvisí s rychlostí, která pramení ze znalosti cesty toku energie. Je to rychlost bez ztráty na kvalitě.“
Zdroj: David Gaffney – Practice makes permanent
Překlad a textová úprava: Darja Ždanová, Alena Koutecká
